Svatý Martin

Už slyšm z dáli zlaté podkůvky znít, přijíždí Martin a s ním bělostný sníh....jedna z písniček, kterou si nejen v naší komůrce zpíváme celý týden dokola, protože v pátek možná dorazí Svatý Martin, který se s velkou láskou v srdci rád dělil s ostatními. I my se rádi dělíme a pomáháme, je kásné pozorovat jiskřičky v dětských očích, když se mohou podělit o to, co sami vyrobili, nebo upekli a pokud někdo potřebuje s čímkoli pomoci, jsou velmi rychle při ruce. Třeba když si mladší kamarád neví rady jak si obout botičky nebo vzít za kliku při otvírání dvěří, která je pro druhé příliš vysoko...Atmosféru tohoto svátku si navozujeme vyprávěním legendy o Svatém Martinovi. Legenda ve školce ožívá, když se děti samy převlečou do pláště, osedlají koně a jedou cestou i necestou k hradbám, kde potkávají chudého žebráka. Ve školní jídelně jsme se setlali s dětmi z minimravenečka a mladšími školáky, koukáme se na kouzelné divadýlko, zpíváme písničky, které jsme pilně pilovali a vzájemně se dělíme o rohlíčky, které jsme napekli. Nejen, že jsme si vyrobili bílého koně, podkovičku, ale také jsme s velkým nadšením vytvořili nádherné lucerničky, které si mnozí přinesli v pátek podvečer na Svatomartinský průvod po Markoušvicích, kde jsme potěšili pár sousedů písničkou a rohlíčkem. Sice tento pátek Martin sníh ještě nepřivezl, ale vypadá to, že na něj už dlouho čekat nebudeme.