Adventní spirála a mikulášský příběh

Zapalujeme první adventní svíčku a zahajujeme týden tradiční slavností – adventní spirálou. Tento rituál je obrazem naší vlastní cesty do našeho nitra. Tam, kde je ukryté světlo, které lze nalézt a vynést na povrch a kterým můžeme prosvětlovat sami sebe i všechno kolem nás. Děti i dospělí mohli jen za mihotavých světel svíček prožít tajemnou atmosféru této sváteční události. Děti procházely spirálou v doprovodu anděla a za zpěvu adventních písní. Společně jsme prožili ticho, světlo, zklidnění a očekávání a poznali, že svět je krásný i v chladných a pochmurných dnech. Poznali jsme také, že když někdy náhodou sejdeme z cesty, vždy je nablízku pomoc a podpora, která nás na cestu vrátí, stačí jen důvěřovat a nechat se vést. Každé z dětí prožívalo tyto chvíle po svém, někteří s odvahou, jiní s napětím či mírnou nervozitou, někteří se strachem a další s radostí a nadšením.

V druhé polovině týdne už jsme společně očekávali příchod Mikuláše, čerta a anděla. Andílky jsme vystřihovali z papíru a lepili do oken, malovali jsme Mikuláše a taky tvořili loutky čertů z papírových roliček. Naučili jsme se také mikulášské říkanky a písničky a pověděli si příběh o tom, kdo vlastně Mikuláš byl, čím to, že právě on nám nosí dobroty a proč ho doprovází čert s andělem. Byl to velmi pestrý týden, ve kterém nebyla nouze o zážitky.

Písnička
Moje malé světélko, chci, aby svítilo.
Moje malé světélko, chci, aby svítilo.
Svítilo, svítilo, svítilo.

Nikdo mi ho nevezme, chci, aby svítilo...
Nikdo mi ho nezhasne, chci, aby svítilo...
Postavím ho co nejvýš, chci, aby svítilo…
Také u nás v rodině, chci, aby svítilo...
A když bude velká tma, chci, aby svítilo...
Všude tam, kde smutno je, chci, aby svítilo...
Taky moje srdíčko, chci, aby svítilo...