Zaječí pohádka a jiná mláďátka

Květen je měsíc, kdy se rodí spousta mláďátek a přichází tak řada příležitostí vidět nový život. Tento týden jsme si povídali Zaječí pohádku o příhodách, které potkaly malého zajíčka na jeho první samostatné cestě za potravou. Zjistili jsme, jaké to je se správně po zaječím bát a co to znamená, když se řekne "vzít do zaječích". Vyprávěli jsme si, hráli a zkoušeli, jak to mají ostatní zvířátka v lese či na louce, co dělají, když se bojí, čím se kdo živí a kde třeba nocují. Zvířátka navštívila naši školku v různých říkankách a hrách, tvořili jsme šneky z rychleschnoucí hmoty, zajíčky z papírových roliček, zkoušeli jsme malovat zaječí skoky, skládali jsme žabky z papíru, malovali prstovými barvami a zkoumali různé odstíny barev. Také jsme pracovali venku, hledali hlemýždě v trávě, pozorovali hemžící se mravence či ploštice a ochutnávali "zaječí zelí".
A protože to byl také týden třech „zmrzlých mužů“, připomněli jsme si některé lidové pranostiky a prožili si je tentokrát opravdu naplno, včetně mrazivého větru, silného deště a opravdu chladných dní. Byl to také týden, kdy jsme mezi sebou přivítali novou kamarádku a dostali jsme díky tomu možnost nahlédnout do jiného světa a kultury. A teď už s nadějí vyhlížíme návrat sluníčka a teplejšího počasí.