Za románskou rotundou (třída II.)

Středověk nás provázel i tento týden. Vydali jsme se na delší cestu do České Třebové. Přestupní stanicí byly nejen Pardubice, kde jsme se setkali poprvé se jménem Jan Perner, který nás provázel nenápadně celým dnem. A kdo že to byl? Projektant a stavitel železnic. Díky němu se vlakem do České Třebové jezdí více než 170 let. Z vlaku jsme viděli i místo, které se mu stalo osudným a to již dnes neexistující nejstarší železniční tunel v Chocni. V České Třebové jsme navštívili nejprve Městské muzeum s interaktivní výstavou středověku. Vyzkoušeli jsme si, jak se mohli naši předci cítit na bitevním poli, nejen brnění, ale i zbraně. V další části jsme se poučili o historii a příbuznosti vládců. Zjistili jsme, čím se tak mohl živit kokotář, pregéř nebo bába dračka apod. Čas byl neúprosný a tak jsme rychle vyběhli na jedinou dochovanou východočeskou románskou rotundu svaté Kateřiny. Rotunda byla několikrát přestavěna, někdy až necitelně, přesto na nás dýchla pravým středověkem. Zde jsme se rozloučili s naší průvodkyní a vydali se na cestu zpět, opět s několika přestupy, které jsme využili nejen na pozorování přírody, ale i čtením o Přemyslovcích.