O zimní krajině se říká, že je uspaná, ale ne všichni v ní jen spí. Mnoho zvířatek jsou schovaná ve svých úkrytech před chladem a to i ptáčci. Občas však potřebují naplnit svá hladová bříška, a tak musí protáhnout křídélka a vylétnout do světa. My lidé často ptáčkům pomáháme a přilepšujeme jim tím, že plníme krmítka různými ptačími dobrůtkami. Ti mají pak spokojená bříška a my jsme též spokojení, když můžeme pozorovat, jak ptačí říše je rozmanitá. Proto si s dětmi celý týden povídáme o ptáčcích, kteří neodlétájí na zimu za teplem. Je jich spoustu, jako nás ve školce, můžeme si na ně hrát, tvořit si je, vyrábět jim krmítka jak skutečná, tak jen ze dřívek na koberci a ke svačince si je z kynutého těsta i upéct. Venku se je snažíme pozorovat a po okolí rozvěšujeme šišková krmítka. Počasí je velmi pestré, chvíli je mráz, pak sluníčko, pak zase prší, led střídají kaluže a bláto, nám to však úsměv z tváří nevyžene a kdyby přeci jen ano, zazpíváme si třeba písničku o Datlovi.