První probuzení

Už nastal ten spráný čas. Na první pohled se to nezdá, ale mezi sněhem už vykukují první kytičky, na svou cestu se musely nejprve pořádně připravit. Maminka Země je probudila, ony umyly, ušily si šatečky a odvážně vyrazily nahoru na zem. Sluníčko je svými paprsky hladí a ony se ledového větru a zbytků sněhu vůbec nebojí, vždyť mají sníh ve svém jméně. Našli jsme i první planou pažitku, a tak kluci neváhali a zamrazili si ji do ledových koulí, aby jim déle vydržela. Venku pozorujeme každou změnu, prní pupeny, tu příjemnou sluneční vůni, která nás láká svlékat čepice a rozepínat kombinézy. Jak nadějné to je. Jsme hodně venku a užíváme si to. A ve školce si na takové malé probouzející kytičky hrajeme a nejen na ně. Naposledy zkousíme, jak hraje harmonička, zkoumáme další skvělé vynálezy jako je foťák, hrajeme si na piloty a nasazujeme přilby. Jak krásné je spojení větších a menších dětí, kdy to vše ladí a doplňuje se, nikdo nikým neopovrhuje a radostně je bere k sobě a vše se vzájemně učí.