Pampeliškové vyprávění

Z říše hmyzu jsme se plynule přesunuli mezi skřítky a víly. V kroužku si povídáme pohádku o tom, co vyprávěla panenka Pampeliška. Malá pampelišková víla, která rozumí moudrosti květin a ví, že menší síla, jemnost a cit má někdy větší smysl než velká síla a rychlost. Jak vlastně putují květinová semínka po kraji? Kdo jim pomáhá, aby našla své místo na louce? A co potřebují k tomu, aby mohla zase růst? Ptali se skřítkové v pohádce a my společně s nimi. Tento týden jsme věnovali květinám, učili se poznávat jejich barvy, květy a listy, na louce z nich pletli věnečky a pomáhali pampeliškám posílat jejich semínka do kraje. Zkoumali jsme také, na jaká písmenka názvy květin začínají a jaká další slova mají stejné písmenko na začátku. Venku jsme si užívali lezení po kamenech i po stromech, budování staveb na písku, běhání po louce i vypouštění pulců do rybníčku. To vše s písničkou na rtech a hravostí, která se prolíná vším, co děláme.

Říkanka s pohybem
Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?
Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá, jako housata.
Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?
Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.