O voděnce živé
Květen bývá časem, kdy se čiští studánečky od nánosu listí, bahna a jiných nečistot. Uctíváme tak voděnku, které kdyby nebylo, nebylo by ani života žádného. Vyprávíme si pohádku o Petrovi tulákovi, který potkal studánku, ze které se nedalo napít, byla zakletá a jen on svým klidem a pevnou vůli ji mohl pomoci. Ve školce si o vodě povídáme, studánku si v kroužku tvoříme, znenadání přichází bouře, která nám ji celou znečistí, my ji pak uklízíme a zdobíme kvítky. Posloucháme zvuky vody, s vodou si hrajeme, děláme s ní pokusy, smíváme obrázky a také si povídáme o životě v ní. Vžíváme se do role žabky, kterou nečekaně potkáváme při našich výpravách do přírody. Jednu si pak vyrábíme a společně s ní i vážky. Voda je s námi celý týden a to i věru nečekaně, kdy nás zastihne při procházce bouře se vším všudy. Liják proměnil cesty v potůčky a schody na vodopády. Ke svačince si děláme výtečné palačinky a jindy máme zase pestrobarevný rautík. A nezapomínáme píti vodičku, aby jsme byli pěkně čilí a rostli jako z vody.
