Ať uděláme krok kamkoli, všude narazíme na klobouček na nožce, celý les voní houbami a my jsme jak Kateřina v naší pohádce o uplakané muchomůrce – když už je košík plný, stejně jdeme dál a jen pozorujeme – ty červené muchomůrky jsou nejkrásnější. Tančíme jim a zpíváme houbí písničku „í í í apa apa í“… Houby se nám povedlo vymodelovat z včelího vosku, upéct z listového těsta, vystříhat a vybarvit z papíru i ušít z filcu a vyzdobit jim kloboučky plstěním ovčí vlny. A když jsme zrovna nebyli na houbách, kreslili jsme křídami na tabuli i na asfalt, trhali kytičky, běhali a učili se na sebe čekat na domluvených místech.