Michaelský týden

Přestože byl tento týden o jeden den kratší v našem mravenečkové pobývání, nálada svatého Michaela se plynule prolínala všemi dny. Zkoušeli jsme svoji odvahu, svou víru v sebe a v pomoc těch, kteří mohou. Pro někoho bylo zpočátku jen těžké projít branou z rukou se strachem, že bude chycen. Představili jsem si, že jsme silní a odvážní. Také jsme si představili, jak se asi cítí ten, kdo nás vidí v naší síle. Lehli jsem si jak ten drak, který jindy nepřemožitelný, dnes poklekl a klesl. A všechny tyto zkušenosti se nám velmi hodili při naší opravdické cestě za drakem. Okousané kosti měly být výstrahou, ale my toho nedbali, šli jsme dál. A každý, kdo přemohl svůj strach si z dutiny obřího stromu hrdě odnášel dračí šupinu, kterou si může zavěsit hrdě na krk a nosit jí, aby mu připomínala jeho sílu. A s tímto zážitkem jsem se po zbytek týdne mohli také v poklidu vyrovnávat, vstřebávat a tvořivě zpracovávat.